Pojem ekologie v poslední době téměř splynul s „grétismem“, což je úžasná ukázka manipulace v mediálním prostoru. Je pravděpodobné, že Gréta to původně myslela dobře, ale její nízký věk i onemocnění znemožnily komplexní vnímání toho, jak byl její postoj zneužit v mezinárodní politice. Některé lidi zfanatizovala pro okrajový aspekt ochrany přírody, ostatní naopak odradila a znechutila od ekologie vůbec. Přitom ochrana naší Země je jedna z nejdůležitějších věcí o kterou se máme zasazovat. Gréta se stala loutkou v globální politické hře a od skutečné ochrany přírody spíše odrazuje lidi.
V grétismu totiž chybí skutečná láska k přírodě. Pokud chceme naší Zemi a všechny bytosti na ní skutečně ochraňovat, pak musíme vycházet ze skutečného propojení s naší matkou – Zemí, vnímání a cítění toho, kde je znásilňována, kde ubližujeme tvorům Zemi obývajícím. Musíme vycházet ze soucitu a empatie. Gréta vycházela z rozumu a požadavku toho, aby její generace měla kde žít. To není láska ani empatie k přírodě, ale k sobě. Gréta věří vědě, jenže věda dávno neslouží poznání, ale k prosazování různých cílů. Vybere se výhodná varianta a nevýhodná se odsune stranou. Vědou se dá úžasně manipulovat. Věda je přece „rozumná“, takže co se prohlásí za vědecké zkrátka „tak je a ne jinak“. Jenže jde o to, že někdo něco prohlásí za vědecké a to, co se mu nelíbí, prohlásí za nevědecké. Oxid uhličitý je skleníkový plyn a skleníkový efekt ohřívá, to je vědecké. Ale to, že mnoho různých stejně relevantních vědeckých pohledů dokazuje, že množství CO2 vypouštěného lidskou činností do ovzduší má relativně malý vliv je prohlášeno za nevědecké a za popírání vědy. A pak se začne ještě přilévat nenávist a lidé se začnou tlačit k nenávisti popíračů.
Jeden z relevantních vědeckých pohledů na klimatickou situaci přináší například Jaroslav Šíma a Vladimír Kavka – „Za klimatickými změnami stojí především úbytek zeleně“. Tento spor není samo o sobě jednoduché hned rozsoudit. Je však důležité vnímat, co vše se ve jménu redukce oxidu uhličitého děje a z toho vyvstává spousta otazníků. Je snaha zakázat benzínová auta a přejít na drahé elektromobily s omezenou možností doplňování energie, extrémě nebezpečné při haváriích, s velkým ekologickým problémem těžby lithia, likvidace baterií atd. Je snaha eliminovat čisté a ekologické topení dřevem. Snaha vydírat méně bohaté státy těmi bohatšími. V Německu se již nyní snaží zakázat výstavbu rodinných domů. Všechny tyto snahy vedou k omezení svobody neprivilegovaných lidí a to vše ve jménu „ekologie“, protože kdo je proti, ubližuje planetě.
To vůbec neznamená, že se nemáme snažit emise CO2 redukovat, ale je otázka do jaké míry, za jakou cenu a jestli se problém CO2 může využívat k nátlakům na prosazení různých likvidačních tendencí. Celý uhlíkový problém přitom zastírá skutečné škození přírodě a celé naší Zemi. Užívání chemie v zemědělství – například vysoce jedovaté glyfosáty (obsažený například v Roundupu) se užívaly řadu let, než se konečně potvrdila jejich enormní škodlivost. Glyfosát se sice zakázal, ale udělila se ještě několikaletá výjimka pro zemědělce – což je odhadem 99,9% jeho spotřeby. Vědci opakovaně vymyslí zcela „bezpečnou“ látku, o které se zcela zákonitě za několik let potvrdí, že je nebezpečná. Po ohromném průšvihu s DDT by si člověk řekl, že se poučíme. Nepoučíme. Politiku řídí zájmové lobby, v tomto případě zemědělci a chemický průmysl. A ti samozřejmě vždy mají vědecké potvrzení o bezpečnosti.
Asi třetina plochy Česka se obdělává, na drtivé většině se používá chemie. Z toho na pětině je zasetá řepka. Před sklizní se řepka postříká látkou, která rostlinu zabije a vysuší a k tomu právě slouží glyfosáty. Tedy jedna patnáctina plochy Česka se každý rok postříká enormě jedovatou látkou – glyfosátem (u některých dalších plodin se užívá také stejná metoda). Tuto jedovatou látku potom spláchne déšť, voda steče do spodních vod, do našich řek, do moře. Z moře se čistá voda odpaří, ale toxické chemikálie tam zůstanou. Když se podaří glyfosát skutečně zakázat, začne se používat něco jiného, o čem vědci prohlásí, že je bezpečné. A tak pořád dokola. A přitom řepka byla propagována právě v zájmu „ekologie“, negativní dopady na přírodu jsou však nedozírné. A tak je to s dalšími vědecko-inženýrskými ekologickými projekty, které podporují vlády, mezinárodní organizace a EU. Vymyslí se nějaký cíl, k němu se vytvoří „ekologický“ obal a pak se směřuje k cíli ať už to má na přírodu jakkoliv ničivé dopady. Veškeré inženýrské pokusy přírodu předělat a zkrotit vždy dopadly katastrofálně. O příčinách moravského tornáda panuje mnoho teorií. Ale na všechny tyto teorie lze odpovědět: příroda je mocná a musíme se k ní chovat s respektem a pokorou.
Existuje jediná cesta. K přírodě se musíme chovat se skutečnou láskou, vnímavostí a citlivostí, to je to, co vědeckému ekologismu a grétismu chybí. Proto je důležité:
- Eliminovat chemické zemědělství. Všchny jedovaté látky, třebaže nás vědci ujišťují, že jsou bezpečné, škodí přírodě jako celku. Bio-zemědělství nemá být přepychem pro lidi, kterým není jedno co konzumují. Bio-zemědělství má být základní normou, kterou bychom měli vyžadovat ne kvůli nám, ale kvůli přírodě a naší Zemi. Do zemědělství jsou přitom směřovány obrovské sumy peněz, ale něco jako ochrana přírody je v tom zcela zanedbatelné.
- Způsobem plošného zemědělství a maximalizací zkulturňování z polí zmizely remízy, které zachytávaly vláhu, regulací říčních toků zmizely zavlhčené oblasti, sklizením obrovských ploch v polovině července (zase ta řepka) se krajina uprostřed léta mění v rozpálenou vysušenou poušť. To vše má vliv na mizení vody z přírody, velké teplotní výkyvy a tím i negativní působení na klima. Dotacemi podporované sekání luk, které nikdo nepotřebuje, mizí z přírody zastoupení mnoha rostlin, zvířata nemají prostor na vyvádění potomků. Ekologové bojují proti zdomácnělým druhům stromů (například akát), které jako jediné dokáží přežívat na výrazně suchých lokalitách a tedy přispívat k zachycování vláhy. Takovýmto „ekologickým“ bojům proti přírodě je nutné se postavit.
- Lidské kultury vždy využívali chov zvířat na maso, ale nikdy se ke zvířatům nechovali tak neetickým způsobem jako v poslední době. Chov ptáků v malých klecích, chov velkých zvířat týraných v uzavřených vnitřních prostorách, kruté jateční postupy, to vše není slučitelné s láskou k přírodě.
- K přírodě se nemůžeme chovat jako k životnímu prostředí. Není to náš obývací pokoj nebo tělocvična, je to prostor pro život nejen lidí, ale i všech dalších živých bytostí. Příroda není pouze prostor pro sportoviště, cyklostezky, hudební produkce, teréní motorky či čtyřkolky. Respekt k přírodě každého jednotlivce by měla být vynutitelná základní norma.
- Člověk nemůže dál expandovat na úkor přírody. Každý den mizí obrovské množství pralesů a přirozených porostů, do řek a moří se vypouští jedovaté látky, z moří mizí expanzivním rybolovem ryby, to je směr, kterým se má především zaměřovat mezinárodní společenství.
Bez lásky a spojení s přírodou se člověk stává odpojeným od svých vlastních kořenů, ztrácí svoji vlastní identitu a to znamená, že se s ním snáze manipuluje. A o to se samozřejmě některé zájmové skupiny snaží. Návrat k propojení s přírodou je pro přežití nezotročených lidí i pro jejich duchovní rozvoj jedna z nejdůležitějších podmínek.
28. června 2021
