Stačí pouze sledovat střípky současných „moderních“ tendencí, aby si člověk udělal celkem jasnou představu, jaký je plánovaný stav existence člověka podle současných sociálních inženýrů za deset, dvacet let:
- bydlet se bude pouze v bytových domech a to na omezených čtverečních metrech (rodiné domy jsou energeticky nehospodárné),
- pevná paliva nebudou povolena, protože škodí zdraví a jsou neekologická,
- elektřina bude mnohem dražší, protože je nutné dotovat solární a větrné elektrárny,
- dostupnost auta pro osobní použití bude mnohem nižší (levná benzínová auta budou zakázána, zkrátí se vzdálenost dojezdu, místo většiny parkovacích míst budou cyklostezky, běžný člověk si bude moct dovolit pouze část sdíleného auta),
- lidé nebudou vlastnit půdu, protože půda je v Česku masivně skupována společnostmi a cizinci,
- člověk si nebude moci pěstovat plodiny a chovat hospodářská zvířata pro vlastní potřebu, potraviny budou jen dovezené z různých cizích zemí,
- člověk nebude mít k dispozici přírodní léčiva – bylinky. Povolená budou pouze léčiva od farmaceutických firem,
- úroveň elektromagnetického záření stoupne více než desetkrát, přitom již nyní je její úroveň na hranici únosnosti pro lidské zdraví,
- pokud budou děti vychovávány v rozporu se schválenou ideologií, budou rodičům odebrány,
- každému bude každého půl roku injekčně vpravena do těla nějaká látka o jejímž složení a účincích nebude mít právo nic vědět.
Když si těchto pár bodů člověk přečte najednou, výsledek se zdá neuvěřitelný, takový zásah do svobody se přeci v naší moderní svobodné demokratické společnosti nemůže stát. Jenže přesně k tomu směřují jednotlivé plíživé kroky pokrokových vlád zemí EU i samotná Evropská unie. Je zřejmé k čemu vedou – člověk má přestat mít možnost svobodně existovat, nezávisle na vládě a velkých firmách. Když se v médiích objeví občas jen izolovaná dílčí zpráva, nijak děsivě to nevypadá, jenže když si tyto dílčí zprávy poskládáme do celkového obrazu, vznikne obraz téměř neuvěřitelný.
Jen několik příkladů: v Německu se vážně uvažuje o tom, že výstavba jednotlivých rodinných domů nebude z ekologických důvodů povolena; existuje již návrh, že benzínová auta budou od roku 2035 zakázána; v Praze i jiných městech se uvažuje o možnosti zákazu topení pevnými palivy; nedávno proběhla médii studie (přitom asi s 10 účastníky) o tom, jak je topení dřevem v místnostech škodlivé; odebárání dětí nevhodným rodinám je v severských zemích již normální; i u nás se začíná hovořit o násobném zvýšení daní z nemovitostí atd. Jakmile se podobné věci podaří někde v EU prosadit, je jen otázkou času, kdy se to budou snažit prosadit i jinde. Přitom procento domů, které lidé skutečně vlastní pomalu ubývá. Díky lichvářským firmám půjčujícím velmi rychle a každému na 100% úrok se z mnoha obyvatel venkova stali nájemníci v původně vlastním domě, a přitom jsou tyto zločinecké praktiky zcela legální.
Člověk má být nejen zcela závislý na tom, co mu bude poskytnuto. Člověk má být současně oddělen od rodné země. Člověk, který vlastní dům, ve kterém úsporně topí dřevem (se zcela čistými spalinami a z lesa, který bude nadále spotřebovávat ten děsivý oxid uhličitý), na zahradě si pěstuje zeleninu, před domem má staré auto, kterým sice za rok najede pár tisíc kilometrů, ale může si kdykoliv rychle zajet pro to co potřebuje, který si zaběhne k bábě kořenářce pro bylinkový čaj na virózu, a který učí děti to, co je podle něj to nejdůležitější – takový člověk má přestat existovat.
Pro osobní růst člověka je přitom důležitý pravý opak. Možnost vlastnit i jen malý kousek půdy, na kterém si může vytvořit vlastní – soukromé magické zákoutí, ve kterém může přemýtat, kontemplovat, meditovat. Mít možnost vlastnit i jen malé vlastní přístřeší, ve kterém si sám může zatopit tím, co mu poskytne matka Země a jíst co si vypěstuje na zahradě. V takovém prostředí se může zastavit, vystoupit alespoň na chvíli ze začarovaného kruhu výkonu současné moderní společnosti a popřemýšlet, jestli skutečně naplňuje své životní poslání beze strachu, že mu někdo sebere střechu nad hlavou. A také svobodně předávat svým dětem svůj duchovní odkaz a pohled na svět kolem sebe. Možnost vlastní soběstačnosti dává člověku velkou svobodu a i sílu postavit se, v případě nutnosti, bezpráví. Avšak právě to je trnem v oku současným „liberálním“ hnutím i Evropské unii všeobecně. Jednotlivé dílčí krůčky mohou vypadat rozumě a prospěšně pro „ekologii“, pro dobré vzdělání dětí, pro úsporu peněz, pro vývoj technologií. Jenže pokud budem mlčky přihlížet a míjet jednotlivé stromy a nebudeme vnímat celý les, může se stát, že mineme bod, ze kterého již nebude návratu.
Možnost žít soběstačně a nezávisle na jakémkoliv diktátu proto musíme střežit jako oko v hlavě. I při seberozumějším návrhu na změny, které se budou týkat bydlení, ochrany majetku a vlastnění i jen kousku země, si musíme položit důležitou otázku – nemůže nás toto opatření v budoucnu nahnat do nesvobodné otrocké závislosti? Neznamená to, že každý musí mít vlastní dům, pro mnoho lidí je to naopak nepředstavitelně komplikované. Ale musíme mít tuto možnost zachovánu a nemůže to být přitom výsada určená jen horním deseti tisícům.
V úvodu zmíněný sci-fi scénář však naštěstí nenastane. Jednoduše proto, že ho nesmíme dopustit.
22. července 2021
